Pozorovatel K1 - jsi přihlášen, liga K1 , herní den 14

Dobýt Pražský Hrad: cílem této ligy je v sedmi zemích postavit sedm největších magických věží, poté založit kult a vyzvat ostatní vládce, aby ho podpořili. Má-li kult podporu 128 zemí, otevře se vojsku cesta na Pražský Hrad a silnější zvítězí...

Odměňování hráčů

V této lize se hraje o 59
Vítěz získá odměnu: 17,7
Hráči si rozdělí za země: 41,3

Dnešní cena za 1 zem: 0,145
Cena všech tvých zemí: 0
Vstup do hry
Komentáře k lize K1

15. 6. 2021 19:25

Probral se na zatřesení.
Služebnictvo ho ráno našlo na zemi a okamžite zavolali Rádce. Ten vyhnal všechny z komnat a s klidem skontroloval kralův stav. Nikde žádna krev ani viditelné, oči čisté a tep stabilní. Na zrcátku pred jeho ůsty se v pravidelných intervalech ukazoval zamlžený obláček. Rádce chvilku přemýšlel, kdo a jak by mohl něžně vzbudit krále co si podle všeho ustlal na zemi před svým pracovním stolem. Nejdřív do něj chtěl pár krát strčit nohou, ale nepřišlo mu to dostatečně královské. Otočil se tedy na patě, sundal z postele jeden velký červený polštář plněný husími brky, hodil ho na zem vedle bezvědomého vládce, opatrně na staré kolena klekl a sklánějíc se zatřásl ním za ramena. Oči otevřel okamžite, stejně čisté a jasné, jak při prvotní kontrole. Strhl se však, než slyšel ustráchaný Rádcův hlas: "Jen klid pane, pomalu, pamatujete si, co se stalo?" Jeho zakrákorání Václava uklidnilo a přestal se automaticky trhat a sílou zvedat, zklidnil a pokojně si sedl, kolena pokrčené k pohodlnější pozici. Pravou rukou si projel nejdřív po tvářích a pak se z nějakého důvodu dotkl i svého zátylku. Nic však nenahmatal, poškrábal se na něm tedy zamysleně, pomalu se zvedl a přátelsky nabídl Rádci ruku aby pomohl zvednout i jeho větché tělo. Ten se zvedl, začal starostlivě přimlouvat se svému svěřenci, ale ten ho jen beze slova pravicí poklepal po rameni a odmával pryč.
Nepamatoval si vůbec nic ze včerejšího večera, ale tlak a tepání srdce po zvednutí mu na zátylku vyvolalo podivný pocit tlaku. Ten, ani po chvilce na srovnání neustupoval a když nic jiného, vzbudilo to v něm další vlnu podezření - to, totiž po minulé noci nezmizelo. Cítil se stracen, zmaten a teď díky potřebě Rádcovy pomoci, i bezradný.
Byla to skutečně nějaká kletba? Umírá na neznámou nemoc? Postupně si začal uvědomovat všechny možnosti a zamrazilo ho z možných následků. Bojovat nebo sepsat závěť? Po dumavém až neklidném kroužení po pokoji si dosedl na židli před pracovním stolem. Snažil se vzpomenout jak se tam dostal a proč tam byl, na čem pracoval a jak se mohl zkácet k zemi... Marně.
Na všech papírech na jeho stole byl jen jeden mimo místo, obsažné hlášení z poslední noci. "Možná se mě drží odcházejíci duch Legion of Doom" zamyslel se, když viděl jak jeho opakovaná vize z noční můry postupně stráci na věčšině front, kde bojují. Aliance odporu vůči Legii získáva dramaticky navrch a je možné, že jejich velitele bude již brzo moct přívítat ve svých slavnostních síních. Samozřejme, osvobodí-li království... Bál se ale, že krále už zachránit nezvládnou, minimálně on sám se smiřoval se svou smrtelností, nebo spíš nahraditelností. Nikdo nežije věčně, teprv až teď si naplno uvědomuje, že tomu tak bude i pro něj. Uvolnil ruce, které opadli z opěrky na židli a rukou vykonal tisíc krát opakované gesto pro vykouzlení Magického Oka.
Něco ale bylo jinak, uvědomil si až příliš pozdě. Oko, vždy plné světla z intenzivně spalované many na kouzlo mu teď nabízelo periferní vidění světa, který poznával ale nebyl jeho. Všechno bylo stejné, jen tisíc krát, tisíce tisíců! Viděl Václavy, stejně jako on sedící na stejném trůnu na jakém sedával on tolik krát po dobu tolika let, království stejné jako jeho ale né jeho. Viděl světy pod, nad i vedle toho svého, jak když rozbitým zrcadlem snažíš se pořád nakouknout na malý detail ve své tváři. Přiblížil se s kouzlem k těmto odrazům, ale než byl schopen rozeznat víc, být dostatečne blízko tlak v zátylku se mu rozlil po celé hlavě. Intenzivně se přelil z náporu na každou stranu do neuveřitelné bolesti, která mu vyhrkla do očí slzy a zatla mu sanicí až klepli zuby. Odolával, snažil se vydržet a vidět, co mu oko ukazovalo ale šlo to jen tak dlouho. Eskalace byla neuveřitelná, ke konci už pomalu ani neovládal svoje tělo a uvědomoval si, že z plných sil křicel, jak šílený - a pak tma. Vyplo ho okamžitě jak se kouzlo jen vlásečnicí dotklo obrovského roztříštěného zrcadla s nespočítatelným množstvem jeho realit a alternativních já.
Královo čelo dopadlo na stůl bez kontroly, ruce pořád svěšené vedle trupu na židli. Viděl málo, ale stejně dost.

14. 6. 2021 16:35

Hrůzou otevřel oči, možná i hekl ale místností se žádná ozvěna nenesla. Byla pořád tma, oči si tedy nepotřebovali zvykat a chvilku jen ležel, nehybně naslouchal svému okolí. Rozhlídl se líně kolem, pohybem hlavy doprava a doleva jako kdyby se ujistit, že ho nesklamal sluch. Byl v komnatě skutečně sám. Převalením se do jednou napravo dosáhl okraje postele a namáhavě se usadil. Jeho tělo zhutlé a těžké nejdřív neposlouchalo, jakmile se mu ale srovnal tlak z uší po dosednutí ustoupilo tepání srdce a vrátil se mu vněm z prázdné místnosti.
Bez bačkor, jen v noční haleně došoural se unaveným krokem k oknu a stoupl si za závěs, bez odhrnutí. Teď stál mezi ním a sklem za kterým se přes vitráže třpitilo několik ohňů, svědků, že válka, boj a utrpení poddaných neustále pokračuje. Viděl jasně jak armády Legion of Doom reprezentované žárem ohňů osvícené korouhve s křížem postupně stráceli důležité města a vesnice, hrady a tvrze a ustupovali do jistějších, defenzivních pozic. Zajisté skusí prorazi obranu i zítra, stejně jak se Letí Letadlo s třemi mincemi v jejich znaku pokusí udělat to samé. Zatím, počítá, to vypadá na vysvobození z černých snů zatracení a brzkou svobodu letu... Legie se ale nikdy nevzdává.
Odstoupil, krokem zpět se mu těžký závěs dotkl zad a postupně ho obepínal, než se mu před tváří srovnal a zavřel výhled z okna jako opona. Prošel místností na protilehlou stranu, odhrnul závěs a zahleděl se na východ. Podle jemně se třpitivých vlnek na spodní straně mraků usoudil, že nebude víc jak hodinu do prvního čistého louče ze žlutého kotouče. Pak se mu oči zastavili u prohlížení krajiny - na Orloji. Neveříc vlastním, snad spaním težkým očím a tak je pevně zavřel, gestem ruky vyvolal Magické Oko a proletěl se k němu blíž.
Skutečne. Chyběli mu dva dny. Poslední pamatuje Pátek, kdy se pohroužil do studia svitků a listů kronik, co mu dovezl Rádce. Zaplavil ho pot, husí kůže nastoupila jako reakce když se začal třást jak zimnicí. Obkolesil ho chlad. Kouzlo se vytratilo, on otevřel oci a jen ztěží by tam jeden našel klid a rozvážnost. Teď tam byla jen hrůza, kterou si okamžite uvědomil, pociťoval v okamžiku probuzení. Celé se mu to vracelo do paměti, postupně procházel všechny své myšlenky a paměť, krok po kroku od posledního momentu co si vybavoval nejjasněji. Otočil se na patě a téměř rozběhl k svému pracovnímu stolu. Všechny dokumenty tam seděli, bylo vidět, že je procházel, pročítal, ale chybí mu na to jakákoli vzpomínka. Odrnul několik listů a našel pod tím vším hrubý papír se svými poznámkami. Proletěl je očima a vrátil se mu hrůzostrašný pocit, ten samý jako u okna před chviličkou i u vzbouzení.
Ostrá bolest hlavy, jak sekyrou do zátylku přišla znenadání, než stratil vědomí reflexně opět vykouzlil Magické Oko, které zpotřebovanou manou osvětlilo zářivě komnatu.
Poslední, co viděl, mimo jeho tělo klesající k zemi, bezvládně kopírujíci stůl na který se svalil a pak přepadl na záda. Tupá rána hlavy o kamennou zeď zaduněla místností. Magické Oko, pořád držící svou formu mu poskytlo poslední vizi. Skrz něj, viděl postavu, spíš obrovský stín, pomalu nabírajíci na formě bestiálního těla. Pokřivený, bilý obličej s ohnivě zhnoucími dírami místo očí se sklání nad jeho královským nehybným tělem. Ruku, nebo spíš pařát měl zezadu na jeho temeni, přesne tam kde pocítil bolest před strátou vědomí. Kouzlo se strácelo, stejně jako on v bezvědomí i když se mu bránil. Jeho psychická síla i magická moc zmizela v temnotě bezvědomí a jeho poslední myšlenka nebylo vůbec nic, co by se měli dozvědet kronikáři nebo královští následovníci či potomci. Taky Papež by ho za to určitě nepochválil. Nastala tma a ticho.

11. 6. 2021 14:20

Nespal.
Z modlitebny se s doširoka otevřenými zraky šouravě, témeř bezduchým, mysli nepřítomným krokem došoupal až k posteli. Usedl na jeji okraj a pak pořád s vysícími nohami na její hranici padl na lopatky. Neustále oděn do svého ceremoniálního roucha, pláště a i s korunou na hlavě - která se mu ale při ulehnutí odkutálela mimo jeho dosah k polstářům - hleděl na hedvábí spojené čtyřmi sloupy vytvářející nad ním nepřerušenou bílou vrstvu. Každá v jednom rohu postele, umně vyřezávané dřevěné veže s detaily lvů, listů a s točitým motivem jemně podepírali bílou plachtu, která se u každého poryvu vzduchu v místnosti bez zvuku pohla nebo zavlnila. Hedvábné nebesa sledoval mlčky dlouhou chvíli, kdy jeho pohroužení myšlenky přerusilo otevření težkých kovem obitých dveří do jeho komnaty. Bez pohybu hlavy nebo jen očí zvedl ruku a ať to byl kdokoli, odmával ho pryč. Dveře se opět zavřeli, čímž považoval toto vyrušení za uzavřené a vrátil se do své introspektivy.
Než se mu to ale povedlo, uvedomil si, že dveře byly zavřeny zevnitř a v místnosti už nebyl sám. Nenapovědělo mu to nic míň než tiché kroky pomalu se přibližující do středu místnosti k posteli, teprv až téhdy natočil svou hlavu nejdřív nalevo na zlomek sekundy, aby jednodušeji našel korunu kterou zdrapil v rychlém pohybu levé ruky. Napravo už hlavu neotočil. V odrazu zrcadla na nočním stolku zahlédl postavu, co si ho dovolila vyrušovat. V dlouhém červeno-šedém plašti doplněném o skromný kožený pásek poznal svého nejvyššího rádce a dvorního mága. Velký náhrdelník napodobující stejné barvy ve stříbře a s velkým rubínem na hruďi, reprezentace jeho pozice se s jeho pomalým, uváženým krokem jemně hýbal do stran. Volná, dlouhá kápě se stejným červeným lemem jako každý okraj šatu zakrýval oči, prakticky celou tvář mága ale prozrazovala ho dlouhá bíla bradka. Rádce se zadíval na svého bezradného pána, ten svému věrnému poddanému pohled opětoval se stejným optimismem. Chvilka ticha, kdy se na sebe oba upřeně koukali byla přerušena správou, kterou král vynutil gestikulací rukou.
"Měl jste pravdu králi, kroniky odkazují na podobné situace v minulosti. Nikdy se ale nepřišlo na jejich původ." zadunel hluboký stařecký ale zároveň mocný hlas prázdnou místností. "Dovolil jsem si donést Vám ty nezajímavejší listiny a dokumenty co jsem našel v archivech."
Jako z ničeho, král se energicky a nadšeně zvedl a vytrhl překvapenému Rádci stoh papírů a popsaných kůží. "Děkuji, propušten." řekl panovník dřív než stihl Rádce dodat cokoli jiného. Stávala se z toho až posedlost a toho trápilo, ale skrze texty co četl a podezření co společne probírali ho chápal.
Václav z kopy listin odebral první na které bylo zpravodajství od špehů, starostů a měštanů o pohybu armád, stavu sýpek a vývoji situace mezi válčícimi stranami, bojující o jeho přízeň nebo bohatství. Této věnoval nejmín pozornosti. Přelétl ji zrakem, ujištujíc se, že stav mezi soupeřícími korouhvemi byl alespoň vyrovnán, hlavně ať nevyhrává ta, kterou vídal ve snech, kterým se nedá nazývat než noční můra. Kříž na modrém poli měl pořád skvělé pozice, silnou armádu ale strácel na državách oproti té se třemi mincemi. To mu stačilo. Na svůj další výzkum a pátrání totiž potřeboval čas a ten mohl získat jen když se boje udrží v rovnováze, ideálne co nejdýl. Potřeboval totiž hodně času, měl totiž pořád málo informací o dění, které ho sužovalo... Naděje, že uryvky z kronik před ním mu pomůžou ho ale nabíjela energii - pustil se tedy do jejich studia.

Vyhrají Enti nebo Lidé v S1?


Sledujete rasovku S1? V minulé rasovce zvítězili Lidé nad Trpaslíky. Nyní budou v rasovce S1 bojovat proti Entům!

Počasí bude pro Lidi ošklivé: 50-50-150.

Kdo podle vás zvítězí?

  1. Zvítězí opět Lidé

    Hlasů: 13 (38%)
  2. Zvítězí Enti

    Hlasů: 21 (61%)
Hlasovalo hráčů: 34